Jak jsme se dozvěděli od doc. PhDr. Petra Hlaváčka, Ph.D., jednou z kadaňských specialit, která bývala mlsnými jazýčky hojně vyhledávána, je tzv. liška čili „Stoppelfuchs“. Připravovala se většinou v pozdním létě (po žních a sklizni, „Stoppel“ = strniště) nebo na podzim a svůj název získala díky zlatavě červené barvě připomínající barvu liščího kožichu. Vlastně je to jakási „slanosladká“ varianta tradiční cmundy, ovšem i přesto doporučuji sebrat odvahu a pustit se do vaření.

Nejprve kouskem špeku vymastíme velký plech, na který pak můžeme vyskládat i drobné kostičky špeku, nejlépe poněkud masitého. Nastrouháme brambory (půldruhého kilogramu) a jednu středně velkou cibuli, které rozmícháme s moukou, jedním vejcem, kmínem a solí i pepřem dle chuti. Přidat můžeme i hrstičku škvarků. Takto připravenou hmotu rozprostřeme slabou vrstvou (max. 2 cm) na „špekový“ plech a poskládáme na ni větší množství vypeckovaných půlených švestek (15 až 20 ks), a sice řezem nahoru. Pečeme asi čtyřicet až padesát minut v rozpálené troubě, dokud nejsou okraje zlatavě křupavé. Když je vše hotové, vyjmeme plech z trouby, posypeme moučkovým cukrem a náš „zázrak“ podáváme ještě teplý.

Staří Kadaňané zapíjeli tuto lahůdku meltou čili cikorkou s mlékem. V Kadani bylo též zvykem nahrazovat švestky plátky hrušek nebo bezinkovými bobulemi. Švestky jsou však nejchutnější, jak jsem sám vyzkoušel, neboť do těsta „pustí“ švestkovou šťávu. Existovala i varianta, kdy se bramborová hmota nepekla, nýbrž smažila na lívanečníku, což je jistě pracnější. „Stoppelfuchs“, v každé kadaňské rodině připravovaný trochu jinak, patřil k velice oblíbeným pokrmům dětí i dospělých. Dobrou chuť!

.

A k Lišce si můžete vybrat některý z našich čajů

. 

Další krajové speciality najdete pod štítkem Ústecký kraj